18.7.2009 - 27.7.2009; 617,52 km
Účást: Číža, Dave, Jirka, Pepa, Tom
1. den - 18.7. 2009
- 51,46 km -
čistá jízda: 3:52:33 - průměrná rychlost: 13,3 km/h (Detailní
mapa - 1,2MB)
Trasa: PRAHA, Veselí nad Lužnicí, Hamr, Jindřichův Hradec, Horní pěna.
Letos se mimořádně nezačíná u Dejva na zahrádce, nebo na Karlově mostu, jak tomu bylo doposud, ale popojedeme si kousek vlakem, a to do Veselí nad Lužnicí. Lístky objednává Tom už dva dny do předu na přesně daný vlak, kvůli kolům. Takže odjezd přesně v 8:05, sraz dávám radši na 7:45, aby to bylo beze stresu. Start dne začiná velice úspěšně - Tomovy nezazvoní budík, ale naštěstí ho Číža prozvoní 7:28, takže panika jestli dověst rychle lístky, nebo se pokusit o němožné - stihnout vlak. Nakonec volena druhá varianta a v 7:42 už nabalen vyrážím z domova směr Hlavák. Po strastiplné cestě - ne zcela probuzen, k pití teplá voda, naštěstí dorážím na nádraží. Jirka za mnou hned v zápětí.
Paráda, vyrážíme na nástupiště a Tom podává lístky na vlak, kde pan průvodčí s klidem říká, že máme lístky na vlak v 18:09, paní u přepážky se přeslechla. Naštěstí se smiluje a nakonec nás bere. Uf sme ve vlaku... Dejv vytahuje nůž a my čekáme co se bude dít. Vysvětlení se nám dostává záhy a to sice takové, že již několikrát ztracený a znovu nalezený kšilt jeho helmy se opět někam zašantročil a tudíž bude zhotovena rychlonáhražka v podobě kšiltu umě odříznutého od čepice, nafasované v časech docházky na střední školu. Docela sranda. Cesta vlakem ubíhá velice rychle, co nás ale netěší jsou občasné přeháňky a šedé mraky na obloze, trochu to připomíná konec nevydařeného čtvrtého Tahu. Ale sme naspeedovaný, zatim suchý takže nálada je bojovná a je tu Veselí nad Lužnicí a vystupuje se. Začíná pršet, takže ještě pod střechou na nádraží kompletujem kola s brašnama, Dejv zvládne nenápadně smazat celou nabídku jedný trafiky, napsanou křídou na tabuli a ostatní už přemejšlí kudy nejrychleji z civilizace do terénu.
Stavujem se ještě na rychlonákupu v Penny asi a na benzínce pro zapík a za probíhající přeháňky, vyrážímě v bundách a pláštěnkách z města. Nejdřív po silnici, ale to nás ohazujou auta vodou a není šance se jakkoliv aspoň trochu schovat před deštěm takže to stáčíme do lesa na turistickou stezk, která je super, akorát že z lesní cesty je pěšína a z pěšiny travnatá pěšina a najednou jedem kukuřičnim polem, kde dostáváme kukuřicema do xichtů a jakmile někdo vpředu chytře zastaví zjišťujeme že je přítomno i cca milion komárů na osobu. Takže lehce psycho stav a úprk z pole zase na okresky. Ale to ještě projedem pár loužema (nebo to byly rybníčky?) a dorazíme k zavřenýmu kiosku u jezu, kde vidíme vodáky, ale těm, zdá se, déšť nevadí, tak se aspoň nasvačíme a razíme do Jindřichova Hradce. Tam konečně přestává pršet, takže zmrzlí sedáme na zahrádku jedný restauračky a dáváme večeři. Nechce se nám ale musíme dál na cestu abysme našli nocleh a to se nám daří už kousek za Hradcem, vjíždíme do lesa, a dokonce se nám podaří po celodenním dešti rozdělat oheň a začínáme sušit veškrou naší výbavu. Pak přichází ještě sváča a nakonec samozřejmě cestovní vodnice. Pak první spánek tentokrát, ale radši ve stanu.
2. den - 19.7.2009 -
64,99 km - čistá jízda 3:50:42 - průměrná rychlost 16,90 km/h
Trasa: Číměř, Nová Bystřice, Albeř, Kláštěr I, Klášter II, Podlesí, Staré Město pod Landštejnem, Slavonice, Slavětín, Písečné, Rancířov, Vratěnín.
Pozdní budíček a kupodivu nás budí slunce, takže se pakujem z lesa a vyrážíme směr Nová Bystřice. Cesta po celkem frekventovany cestě, ale aspoň neprší. Ve městě se stavujem v minisámošce a Honza láká všechny na hospodu za městem na vyhlášený borlvkový knedlíky, takže se hnedka vyráží dál až se dojede do hospody ve vesničce Alběř ale neochotná protivná obsluha nás odrazuje a my se vydáváme tedy hladový dál. Jedeme do vesnice Klášter kde bývala další hospůdka ale je zavřeno, takže vyrážíme dál nad vesnici do lesa kde se nalézá zrekonstruovaný a vybavený řopík z 2. světové války, takže razíme na exkurzi dovnitř i po okolí.
Odtamtud nás pěkná lesní cesta zavede zpět k silnici a pokračujeme supr sjezdem do Starého Města pod Landštějnem, které sme málem projeli a jeli dál, kdyby si někdo nevšiml cedule s nápisem Bikebar 500 m. No tak sme to napálili směrem bikebar ale po 500 mestrech na tachometrech bar nikde, ale jedem dál a cca po kiláku opravdu přijedeme do zajímavého areálu něco jako dětský tábor ale nikdo krom hospůdky s příjemnou obsluhou a občasně projíždějícíma bikerama tu není, takže konečně si dáváme borůvkové knedlíky, které jsou velmi dobré, někdo se poflakuje po okolí rozpadlé záhadné budovy opodál (Pepa), někdo se snaží opravit si kabeláž na světlech (Dejv) někdo si objednává další porce knedlíků (Honza, Jirka) a někdo další pivo (Tom).
Po příjemné pauzičce vyrážímě směle dál, do nedalekých Slavonic, kde jsme se už stavovali při druhém Tahu, chvíli před přejezdem hranic do Rakouska. Myslím že sme si dávali klasiku - borůvkáče a pivo a rozhodně bylo tepleji než letos. No tentokrát na občerstvení není čas, navíc ani ne hoďku zpět sme jedli v bikebaru, takže jedeme dál ze Slavonic a je tu první noční jízda tohoto Tahu! No a nehrajem ani moc dlouho na babu a už máme zase hlad takže pauza na návsi jedné vesničky, jíme, pijeme a zase se vydáváme na cestu. Teda vydali bysme se kdyby Jirka neoznámil po pár metrech, že má prázdný kolo. Takže Jirka si hraje s kolem a všichni ostatní mu schovávaj pumpičku, náhradní duši, svítí mu baterkou do xichtu, atd prostě činnosti, který všechny baví. Jedem dál a za chvílí si Dejv usmyslí že to moc ženem takže hlásí tentokrát píchlé kolo on. Takže klasická pauza ale na vylomeniny už neni moc chuť a tak se celkem rychle zase vyráží na cestu. To už si docela aktivně hledáme nocleh a jedem jedem a najednou zjišťujem, že jedem jen čtyři, tak stojíme, mlčíme, ticho a po chvíli přijíždí Dejv, teda vede kolo spíš - prej mu prdnul řetěz a zalítnul na pole a my sme si toho nevšimli a jeli dál. No tak někdo spravuje kolo někdo hledá nocleh ale nikde nic vhodnýho samá vysoká tráva a maliny, takže po další oprávce razíme opodál do lesa a tam už jakž takž místo nacházíme a po sváče a vodnici se de chrápat.
3. den - 20.7.2009 - 42,85 km - čistá jízda 2:56:33
- průměrná rychlost 14,60 km/h
Trasa: Stálky, Šafov, Vranon nad Dyjí, Lesná, Čížov, Lukov.
Opět jsme buzeni sluničkem a proto vyrážíme na cestu. Akorát menší komplikací je dejvův přetrženej řetěz, takže hlavní mise spočívá v nalezení cykloservisu. Ale to příde Jirkovi málo takže pro jistotu znova píchne kolo a tak si můžem po těch pár ujetejch metrech hezky odpočinout. Poté valíme směr Vranov nad Dyji a díky slušným silnicím máme dobrý tempo a střídáme se v tlačení Dejva, praxi a styl už máme, díky Pepovy slušně vypilovaný. Ve vranově sme narazili na místního kutila a řetěz je opraven, takže se můžem najíst v jedné z místních zahrádek, kde se o zábavu starají vosy a lítající kusy jídla který občas po sobě hodíme nebo třeba po někom okolo, prostě zábava při jídle musí být.
Z Vranova si dáváme vydatné stoupání a poté zase klesání a super sjezd šotolinama do vesnice Čížov, kde je ještě zachovalá historická památka v podobě kusu Železné opony včetně strážní věže. Vše prozkoumáme a zdokumentujem a jedeme dál docela drsným terénem a stoupáním, tudíž v další vesnici Lukov sedáme na zahrádku a jelikož už jsme ve vinařském kraji přecházíme z piva na víno. Posezení na zahrádce je zpestřeno sledováním procesu vybírání jímky, takže se poté přemisťujem dovnitř hospody, kde pokračujem v konzumaci velmi dobrých vín. Dáváme se do řeči s obsluhují a dostáváme typ na nedaleký hrádek, který se prý skrývá v lese za vesnicí a to nám dává šanci na zajímavý nocleh. Po pár dalších vínkách se tedy vydáváme na cestu, Dejv se nás rozhodne pobavit a při neviné hře na broušení pneumatik to bere jako zpestření skrz ostružinový keř do pole. Ale jsme už docela unavení takže vjíždíme do lesa a heldáme hrádek, který nacházíme ale je nedobytný, respektive brána je zavřená. Takže to otáčíme a jsme nuceni heldat nocleh jinde a trvá nám to docela dlouho, všude je listnatý les a plno klacků, ale po nějaké době nacházíme vhodné místo a tentokráte bez sváči i vodnice deme spát.
4. den - 21.7.2009 - 57,61 km - čistá jízda 3:57:39
- průměrná rychlost 14,50 km/h
Trasa: Šatov, Havraníky, Nový Šaldorf, Znojmo, Načeratice, Strachtice, Slup, Jaroslavice.
Probuzení klasicky sluníčkem. Počasí se suprově umoudřilo od toho pekla úvodní den je dá se říct idealní cyklopočasí. Tom s Dejvem mají nedostatek pohybu, takže si hrajou na Tarzany na stromech a ostatní je povzbuzují nebo jí. Ale Honza už ostatní popohání protože ví, že nedaleko je vyhlášená vinice Šobes, ke kterí vede krásná vyhlídková cesta, takže sedáme na kola a razíme tam. Po cestě ještě dojde na závody na souběžných cestách a po zastávce na vyhlídce na svahu nad meandry Dyje sjíždíme sjezdem na zmíněnou vinici, kde si každý zvolíme nějakou tu místní pěstovanou odrůdu ke koštu. Po koštu razíme opodál na pivo nebo kofolu a párky a může se pokračovat.
Přijíždíme do Šatova, kde nacházíme kousek nad vesnicí opět pevnost z 2. světové, ale v o dost větší podobě - jedná se o pěchotní srub Zahrada který je vybaven dobovou technikou a stejně jako v předtím navštíveném řopíku je i zde průvodce, který poutavě vypráví o historii a všem dalším týkajícím se pevnosti. Přejedeme na druhý konec malebné vesničky a přijíždíme k nenápadnemu domku, který ve svém sklepení skrývá krásné prostory vyvedené v písku, navíc barevně upravené. Samozřejmě sklinka vínka do ruky na cestu je samozřejmostí.
Ze Šatova se vydáváme směr Znojmo, kde máme v plánu doplnit zásoby a případně se vykoupat někde na plovárně. Zůstává to jen u toho nákupu, plus teda ještě předtím jsme si dali super zmrzku a ledovou tříšť za lidové ceny no a valíme zase dál, akorát lesy již nejsou všude kolem nás, na rozdíl od polí a luk, na těch se moc na tajňačku spát nedá takže je tu další noční jízda, při které se ale nedaří dlouho nalézt místo k přespání, takže stavíme na pivo a utopence, ale jak je víc a víc hodin, spát se nám už chce vydatně, takže se začínáme poptávat lidí co potkáváme a v obci Jaroslavice dostáváme typ na zámek nahoře na kopci. Představa přespání na zámku je zajímavá, ale už jen to, že budem asi muset vzbudit kastelána je ne moc příjemné, nicméně daří se to, jelikož ještě nespí a zaregistruje náš příjezd do zahrady, dostáváme svolení k přespání v zahradě, za což jsme vděční jelikož jsme opravdu unavení. Vodnicí ale nepohrdnem, je pěkná klidná noc s jasnou oblohou takže relax s vodnicí a pak spánek.
5. den - 22.7.2009 - 85,61 km
- čistá jízda 5:00:41 - průměrná rychlost 17,10 km/h
Trasa:Hrádek, Dyjákovice, Hevlín, Jevišovka, Drnholec, Pasohlávky, Mikulov, Sedlec, Úvaly, Valtice.
Ráno, respektive dopoledne, nás budí vydatné paprsky slunce, takže balíme a razíme ze zámeckého sídla dál směrem na východ do obce Hrádek, kde doplňujeme zásoby a dáváme zmrzku a pokračujeme po polních cestách téměř bez stromů a tedy stínů a Dejv si asi řekl, že není od věci trochu se proslunit, takže další pauza na výměnu píchlé duše při teplotě cca 30°C. Po chvíli tedy pokračujem dál, cesty jsou poměrně kvalitní a dlouhé rovinaté takže máme docela tempo a stavíme až u Jevišovky, přes kterou pokračujeme do Drnholce, kde je zastávka u domu, kde žili Honzovi praprarodiče.
Počasí je opět horké letní tudíž padá rozhodnutí vykoupat se v nedaleké nádrži Nové Mlýny, nejdřív dost bloudíme po areálu a pátráme i s mapou, kde by bylo asi koupání nejlepší a prodíráme se lidma z kempu i ostatníma návštěvníkama, až se konečně dostanem na celkem volný plácek a pádíme se schladit do vody, která je kupodivu docela čistá. Po koupání se jdem ještě občerstvit do bufáče a rychle zase dál směr Mikulov po poměrně frekventované silnici, ze který můžeme naštěstí sjet a jet po cyklo pěkně podél ní až do Mikulova, kde je další zastávka v obchodě.
Poté razíme do Vinařské oblasti Valtice, kde je to vinice napravo na levo a cesta nás zavede do příjmené hospodo-restaurace, kde neodoláme a objednáváme si víno. Po jídle vyřáříme dál, s tím že začnem hledat nocleh i když se ještě nestmívá, zato to ale vypadá, že se blíží bouřka. Nocležiště jsme našli jen pár set metrů od státní hranice s Rakouskem v lese, což bylo docela pracné najít, jelikož jižní Morava je spíš samá louka než les. V lese je dost komárů, takže na vodnici to tentokrát není, navíc jsme dost unavení takže se de chrápat, jelikož další den je v plánu Vídeň!
6. den - 23.7.2009 - 125,62 km - čistá
jízda 7:00:02 - průměrná rychlost 17,90 km/h
Trasa: Reintal. Altlichtenwarthm, St. Ulrich, Neusiedl an der Zaya, ????, Vídeň.
Jen co se probudíme a začnem se balit na cestu, je tu další píchlá duše, to snad někdo udělal schválně když sme spali nebo jen Pepa prostě postavil kolo na ostrej klacek, kdo ví. Takže tentokrát se nečeká na Pepovu ranní hygienu, ale na jeho nutné správkování a můžem valit na Vídeň. Ale ne tak rychle, říká si asi Dejv a jen co vyjedem z lesa na cestu tak se nesměle hlásí o zapůjčení další duše, jelikož ty jeho mu už dávno došli, takže se zase mění, alespoň že není ještě pařák a sme v lese. No tak na postřetí se již start vydařil a my po chvíli přejíždíme hranice a jsme po čtyřech letech opět v Rakousku! Kvalita asfaltek je o poznání lepší a tak svištíme přes Reintal a další malebné vesnice a městečka téměř bez bloudění, akorát Dejv ještě 2x píchne, ale nikoho to už moc nevzrušuje a myšlenkama jsme spíš u otázky jestli do Vídně dorazíme za světla a jak se německy řekne: Potřebuji duši do jízdního kola. Tempo máme tedy až na občasné vynucené pauzy dobré a už před sebou vidíme siluetu většího města, kterým by měla být Vídeň, takže šlapem do pedálů, ale stále se pohybujeme pouze na předměstí a ne a ne se dostat do centra, navíc blížící se mraky věští další bouřku.
Konečně dorazíme do města, ale bez mapy je orientace ne moc ideální, tudíž hledáme Dunaj a ve chvíli, kdy ho nacházíme začíná pršet. Takže sjíždíme z mostu pod most a ukazuje se, že to byl geniální nápad, jelikož venku se za pár chvil odehrává pomalu se dá říct apokalypsa, vichr, prutř mračen, obrovský blesky a hromy a jen čumíme. Po chvíli je jasné že to opravdu není jen přeháňka a stavíme z našich kol barikádu a jsme za nima schovaný plus pláštěnky a bundy na sobě a stejnak dostáváme i pod tak obrovskym mostem sprchu od vody kterou na nás dofoukne vichr. Naštěstí bouřka postupuje dál a my máme možnost trochu se osušit a najíst, samozřejmě vylepit návštěvní nálepku a přemejšlet kam dál pojedem, protože spát pod mostem se nám opravdu moc nechce.
Jelikož bouře postoupí dál, rozhodujeme se vyrazit směr Bratislava, někdo tvrdí že to je coby kamenem dohodil, někdo si už tak moc jistej nejní, ale jasné je že se musí pokračovat dál takže vyrážíme zpod mostu po velice pěkné asfaltce směr Bratislava. A po chvíli vidíme na zemi nápis 17,8 a po sto metrech 17,7, no to je paráda, Bratislava ani ne 20 km řikáme si a valíme touhle parádní stezkou. Je to prča, přes cestu která je fakt špičková, občas leží čerstvě popadané lestí, větve, klády, obří louže, nánosy bahna, no prostě libice, zvlášt to valit jako první a nehlásit to ostatním dozadu, fakt skoro větší sranda než hrát na babu.
No ale co nás lehce znepokojuje je to že jsme u čísla 6,4 a pořád to vypadá jako bysme byli uprostřed Vídně. No nic jedem pořád dál dál a celou cestu máme vodní hladinu po levé ruce a najednou je voda i po pravici. A z ničehonic se zepředu ozve řev ať brzdíme - dojeli jsme na konec ostrova a jen tesně nezalítli do vody. Něco mezi silnou naštvaností a zklamáním nás doprovází na zpáteční cestě z konce ostrova. Po pár km přijíždíme k mostu přes který přejíždíme na druhou stranu a jedeme dál na východ na Bratislavu, akorát že po předchozím dešti se dostáváme doslova do bahení lázně která se prostě projet nedá, takže zase otočka a zase hledání správné trasy a směru.
Tentokrát narážíme i na nějaký lidi někde na parkovišti, tak si řikáme, že se zkusíme zeptat a Jirka je odhodlanej oprášit trochu němčiny. Přijíždíme k nim a vypadá to že sme překvapili pár námořníků s frajerkama přímo při akci. A když Jirka nehnul ani brvo a začal se lámanou němčinou vyptávat kedy že na Bratislavu, tak bylo otázkou zda dostanem přes drržku všichni, nebo jen ten, kdo nestihne ujet. Ale bylo to úplně jinak, starej mořskej vlk se zasmál a řekl asi něco ve smyslu že jedem úplně blbě a tak následovala další otočka, s tím, že ve tři ráno už by asi bylo na čase někde najít místo k přespání. Takže jsme se vrátili zase na ostrov a na takovym vyvýšenym plácku jsme to zakempili mezi lavičkama a hnedka usnuli.
7. den - 24.7.2009 - 92,11 km - čistá
jízda 5:09:37 - průměrná rychlost 18,05 km/h
Trasa: Fischamend, Mana Elend, Regeisbrunn, Wildungsmauer, Hainburg an der Donau, Wolfsthal, Bratislava.
Ráno po bouřce není ani stopy, zato my s nalézáme na místě kolem kterýho krouží ranní běžci, pejskaří a nahatý lidi všeho věku. Dekujem se fofrem z ostrova a tentokrát zkoušíme most na druhou stranu než v noci. Povedlo se a dostávíme se konečně na pevninu, stavíme se v obchodě připomínajícím něco mezi Lídlem a Makrem a jedem dál na východ. Stále bez mapy se řídíme názorem, že podém Dunaje se do Bratislavy dostaneme nejsnáz a jistě. Takže sjíždíme ze silnice a míříme k vodě, pak podél řeky dál na východ a z cyklostezky se stává šotolina a ze šotoliny dvoukolejná stezka a z tý se stává travnatá pěšina a z tý sme zase někde kde už dál jet prostě nejde. Výborně, takže se vracíme zase potupně nekolik km zpátky na silnici s tím že Dejv ještě rozsekal zadní přehazovačku a Tom jako jedinej mu nedokázal ujet takže to s ním a s hejnem komárů ještě opravoval.
Rozhodli jsme se dál nehrát hru Najezdi milion km po Vídni a jedem po silnici dle značek směr Bratislava. Provoz je dost silný takže se jede v tempu za sebou občas s protivětrem občas bez ale do Bratislavy se odpoledne konečně dostáváme a kupodivu se dostanem i do samotného centra města. Všude haffo lidí aut atd. Pepa s Dejvem přemejšlí o návštěvě koncertu vážné hudby ale my ostatní chcem jet kousek nad Bratislavu, kde Tom slibuje párty dřevěné stany pro veřejnost v přírodě.
A opravdu po výšlapu na asi nejvyšší kopec města se dostáveáme do lokality kde začínají lesy a po několika km přijíždíme ke kiosku kde dáváme pivo limo a Pepa se ještě rozhodne sjet zpět do města pro špekáčky a další chálku a snad i nějakej chlast. Poté pokračujem dál silnicí až do místa kde jsou opravdu vždy po pár set metrech větší dřevěné budky a když najdem prázdnou, okamžitě k ní míříme a kempíme. Následuje večeře, vodnice a jelikož to vypadá na déšť, zkoušíme se poskládat do budky, což není zrovna pohodlné, ale lepší než zmoknout určitě.
8. den - 25.7.2009 - 79,74 km - čistá
jízda 4:11:40 - průměrná rychlost 19,00 km/h
Trasa: Záhorská Bystrica, Mást, Stupava, Malačky, Velké Levare, Moravský Svatý Ján, Sekule, Kúty, Lanžhot
9. den - 26.7.2008 - 17,50 km -
čistá jízda 1:00:17 - průměrná rychlost 17,50 km/h
Trasa: Břeclav, Brno, PRAHA
Náhledy fotek ze smradizprahy.rajce.net, kde jsou umístěny
všechny fotky z 6. Tahu!
Text: Číža
Foto: Číža, Tom