5. Tah Smradů - severovýchodní Čechy, Slezsko, severní Morava

30.6.2008 - 8.7.2008; 623,80 km
Účást: Číža, Dave, Jirka, Pepa, Tom


1. den - 30.6. 2008 - 101,19 km - čistá jízda: 5:32:42 - průměrná rychlost: 18,2 km/h
Trasa:
PRAHA, Satalice, Čelákovice, Nymburk, Bobnice, Křinec, Dymokury, Kněžice

Konečně je to tu zase! V pořadí již 5. Tah Smradů z Prahy má tentokrát za cíl Moravu, konkrétně metropole Ostravu a Brno.

Zahajovací sestava je totožná jako při 2. Tahu, měl jí doplnit ještě Radim, ale studijní problémy jeho účasti zabránili. Den začíná krásně, respektive co se počasí týče. Výjezd od Dejva ze zahrady byl podle optimistických prognóz hlášen na 9. hodinu ranní (to je docela dobré zmínit, že ranní) ale poté, co Honza volá kolem deváté Pepovi a ten mu sděluje že se právě koupe, vypadá to že se sraz a následné zahájení Tahu, malinko posune.Další komplikací je cesta Jirky s Dejvem ranním provozem do Karlína pro Jirkův akumulátor potřebný pro světelnou sestavu, než se vrátili dokázali si Honza s Tomem bohatě nakoupit potřebný zásoby na první dny Tahu a dokonce i Pepa stihl dorazit a začal připravovat kolo na Tah.... (cca 11:00) Potá co všechno dodělal (neon, bodovka, namazání se opalovákem, a nahození brašen, jejichž osud byl již předem všem známý, na kolo....), jsme mohli radostně po jedné hodině odpolední, vyrazit na cestu! Směr byl dán jasně, nejbližší benzínka a trafika, důvodem bylo dofouknutí kol a sehnání tabáků pro naši nepostradatelnou výbavu, kterou je cestovní vodnice. Mezitím, co všichni foukali kola, Dejv zajistil uhlíky a vyrazilo se přes Kbely do Satalic, ze kterých se mělo pokračovat do Čelákovic, kromě měnšího bloudění, kolečka v Satalickém lese a dalšího kolečka jednou za-Pražskou vesnící cesta do Čelákovic uběhla poměrně rychle a bez defektů, Pepa dokonce stihl vyřídit svých prvních asi dvanáct telefonních hovorů u Vinořského rybníka.

V Čelákovicích jsme se napojili na stezku podél jižního břehu Labe a svižně jsme dojeli až do Nymburka, kde se uskutečnilo tradiční rabování obchodních řetězců. Z Nymburka jsme za stále skvělého počasí pokračovali až do Kněžice, kde jsme dali večerní svačinku, s díky odmítli pozvání místní hodné paní k přespání na nedalekém fotbalovém hřišti, a poté čelili ostřelování Dejvovou airsoftkou (nová povinná výbava každého Smrada. Jelikož se setmělo, nastala ta pravá chvíle pro nažhavení neonů a aktivování světelných sestav na našich strojích. Po chvíli nočního cestování kdy na tachometrech naskočila první stovka ujetých kilometrů, jsme to zarvali do lesíka u cesty a začalo hledání prvního nocležnýho místa. Dejv s Tomem na jedný straně cesty, Honza s Pepou na druhý straně a Jirka telefonující u kol, tak to vypadalo, ale nečekaně, žádný vhodný místo se nenašlo, tudíž jsme museli opakovat o kousek dál a to už vyšlo. Stavět stany se nikomu nechtělo, navíc bylo teplo, krom brouků nic nelítalo, hlavně komáři ne, takže širák byl jasná volba, další jasná volba byla noční žranice a noční vodnice, chutnalo nám velice :)


2. den - 1.7.2008 - 91,85 km - čistá jízda 5:39:44 - průměrná rychlost 16,20 km/h
Trasa:
Hlušice, Smidary, Nový Bydžov, Petrovice, Jaroměř, Česká Skalice

Druhý den se nám podařilo vyrazit na cestu dokonce už před dvanáctou hodinou! Asi jen díky řvoucímu srnci, protože se spalo příjemně. A co víc, to správné počasí dovolilo užít naše Smradí tílka, byl to supr pohled na ladící Smradí ekipu. Ale jen do té doby než se objevil první defekt na 5. Tahu - Pepova brutální tempo šlapání do pedálů nerozdejchal jeho řetěz, respektive prasknul! Těžko říct jesi to Pepa udělal schválně nebo ne, každopádně následujících cca 8 km do servisu do Nového Bydžova měl kolo nejprve jako koloběžku, poté co sme se ve Smidarech dozvěděli od pána z trafiky že servis je ještě pěknej kousek a to až v onom Bydžově. Zatímco pan prodavač obdivoval Davidovu výbyvu předních řídítek, zrodila se nám v hlavách nová strategie náhradního pohonu Pepy - v tlačení pana telefonisty jsme se vystřídali všichni a z Bydžova už mohl zase využívat funkčního řetězu a my ostatatní jsme se mohli alespoň občerstvit lahodnou ledovou tříští. Po cestě jsme měli větší pauzy jen dvě, jednou byla zastávka na dětském hřišti, kde byly houpačky, koně na pérách, fotbalové hriště, lavičky, no prostě nádhera a my sme tak mohli uplatnit naše dementování na výše uvedených hračkách. Další zastávka následovala poté, co Tomášův nosič odmítl setrvat přichycen za jeho sedlem a poroučel se i s brašnami na silnici. Tomáš ale takovou vychytávku moc neocenil a tak začal opravovat další defekt, který se nám přihodil. Ostatní Smradi pauzu využili k přestřelce airsoftkama nebo k bloumání po okolních polích. Vlastně ještě jedna pauza byla a to v hrachovém poli, kde jsme si nabrali pár lusků na chuť na večer.

V pozdním odpoledni Smradí skvadra dorazila do Jaroměře, kde se nálezala supr hospoda s pohodovou servírkou, takže jsme se napráskali všim možnym, zapili to pivsonama a pokračovali směr Česká skalice, protože v plánu bylo noční koupání v Rozkoši, ale ještě předtím bylo v plánu nakupování zásob v nějakym shopu, jelikož dle Tomáše maj dycky otevřeno minimálně do desíti, je jich všude plno, atd. Samozřejmě že všude bylo zavřeno a tak jsme si agresi, která přišla s vidinou nenakupování, vybili aspoň přestřelkou na centrálním náměstí, ke zranění naštěstí nedošlo, jen Pepovy brejle po zásahu Dejvovym dělem utrpěly šmouhu, která už vyčistit nešla. K Rozkoši sme dorazili už za tmy, cesta přes hlavní branu a kemp se nám nelíbila, tak jsme aspoň všechny přítomné okouzlili neonama a pokračovali dál, až k vyhlídce na filmové plátno kde se promítal ňákej hardcore brutální film na dobrou noc, takže jsme popkorn ani další pochutiny nesháněli a pokračovali podél Rozkoše dál, ale stále se nedařilo najit vhodné místo ke kempnutí. Asi až na čtvrtý pokus Tom vypátral supr místo skoro bez lidí a hned na břehu Rozkoše s dobrym vstupem do vody. Takže sme se rozkošně vykoupali, zlikvidovali část zásob a šli spát. Honza s Pepou do stanu a ostatní širákovali.


3. den - 2.7.2008 - 40,38 km - čistá jízda 2:51:38 - průměrná rychlost 14,20 km/h
Trasa:
Provodov, Náchod, Hronov, Machov, Božanov

Následující den nás probudilo zase sluníčko a také hluk od akrobatického letadla který v dálce dělalo vylomeniny na obloze, ale šlo mu to pěkně. My na zemi jsme ale zase mohli naběhnout do vody, která sice nebyla nějak extra vyhřátá, ale za to poměrně čistá, takže sme se osvěžili a razli dál naší zemí směr Polská hranice, respektive Náchod. Cesta nebyla moc příjemná, protože bylo fakt vedro a díky tomu, že jsme nesehnali předchozí večer obchod a nemohli doplnit zásoby vody, jeli sme tzv. na sucho. V Náchodě jsme dali zmrzku a po výjezdu z města, co se nestane, Jirka píchne. Zatímco sundavá brašny z kola a začíná měnit duši, klábosíme s dalším cyklistou, Pepa s Dejvem blbnou na kolejích a Honzovo zadní kolo mezitím napodobuje to Jirkovo. Ale po chvíli sou kola všech zase ready a pokračujeme v naší spanilé jízde, Honza jen 100 metrů, asi proto, že zapomněl z pláště vytýhnout železnou pilinu a tak po půl kilometrové procházce po svých si výměnu duše zopáknul, ostatní se občerstvili pivem a mohlo se jet zase dál. Jelikož jsme se dostali do místa s názvem Broumovsko, začli se vyskytovat vrchy a kopce, museli jsme zdolat první opravdu náročný výjezd, tudíž nemohlo chybět ani vrcholové foto a když je výjezd, následuje logicky sjezd, tudíž sme se cestou dolů zase vyblbli, udělali nějaký akční záběry a dorazili do vesnice Božanov. Ta nás okouzlila hospodama, které se tam nacházeli, v jedná Utopenec za 16Kč znamená tři menší buřtíky, chleba cibuli, papriku, no neuvěřitelná dobrota za super cenu.

Ve druhý hospodě, správnej pan hospodskej plus teplý jídla jako guláš, hranolky nebo třebas palačinky, ale taky pivko a hlavně ingredience na Krvavý záda, měli sme je všichni, nejvíc samozřejmě kalič Tomáš, až na mistra příprav - Pepu. Začalo se stmívat a tak se rozhodlo, že vyrazíme a co nejdřív zakempíme, ale co čert nechtěl, další píchnutí toho dne a opět Jirka, ale závadu sme neodstraňovali a rozhodli se to nechat na ráno, každopádně po cestě na nocležiště sme jeli po rovné silnici, po obou stranách pole a na jadnom poli kulatý balíky slámy. Mno nemohlo následovat nic jiného než přestřelka jak hovado - skoky do pole, osvětlování nepřátelkých pozic, přetahování o kola několik samovolně pohybujících se kol slámy.... Prostě pařba jak sviň dobrá. Po chvílkách adrenanlinu se ale dostavil pocit únavy, takže se jelo dál, Jirka tlačil, Dejv, kterému po přestřelce přestali fungovat světla dělal kraviny s Pepou a krosili si kola a Tom s Honzou počumovali po lese a hledali kde zakempit. Nakonec se jim podařilo najít místo, poměrně rovný a suchý, tudíž bylo rozhodnuto. Následovala seance s vodnicí a pak širákový spánek.


4. den - 3.7.2008 - 128,02 km - čistá jízda 5:27:46 - průměrná rychlost 17,60 km/h
Trasa:
Radkow, Klodsko, Zloty Stok, Javorník, Vidnava

Po probuzení jsme zalepili píchlé duše z předchozího dne a za chvíli už sme byli na hranici s Polskem, další naší sousedská zemi se dostalo té cti. Naším cílem bylo přkonat Polský výběžek pokud možno za jeden den, tudíž jsme nasadili svižné tempo a nebýt toho že i Davidův nosič udělal v Radkowě to, co Tomášův dva dny předtím, jeli sme téměř bez pauzy až do Klotzka. Ještě Honzův řetěz dokázal udělat zajímavou osmičku, se kterou se ale nedalo dělat nic jinýho, než jí zase vynulovat. V Klotzku bylo hodně lidí a taky docela provoz, každopádně jsme se tam nezdržovali moc dlouho, jen zkoukli mapu v turistickém centru který sme organizovaně hledali asi půl hodiny, pak jsme doplnili tekutiny z veřejnýho pítka a vydali se s města zase směrem na Jeseníky. Cesta uběhla fakt rychle, měli sme jen jednu občerstvovací pauzu a ani sme se nenadáli a už jsme zase byli zpátky v Čechách, respektive ve Slezku, na severním okraji Jeseníků.

Na mapě jsme našli několik koupališť v okolí Vidnavy a po chvíli sme skutečně k jednomu nádhernýmu dorazili, byli sme na něj fakt natěšený, akorát že jediný co nás zchladilo, bylo oznámení, že je už zavřeno. Takže se jelo zase zpět na druhy konec vesnice a tam byla nádrž, asi hasičská, každopádně s pěkně hnusnou vodou, takže sme se zase otočili a rozhodli se vykoupat se v řece na okraji Vidnavy. Bylo to supr osvěžení a očista jak má být, i když podle místních gangstaz sme vypadali jak ňáký vydláci.... To nám ale bylo jedno, jelikož očista vážně přišla vhod po celým dnu v sedlech, to už k nám ale doráželi zvěsti o kazícím se počasí na západ od nás. Takže po očistě sme víc neotáleli a jeli hledat kemp plac do lesů nad obcí. To se podařilo poměrně brzo, byl čas i na ruskou ruletu v podání Jirky a Davida a dokonce i čerstvá voda na vodnici se našla a my sme mohli tradičně povečeřet a počadit. Mezitím Pepa dořešil stešedesátýmsedmým telefonátem jak to udělá další den, jelikož měl v plánu vrátit se na den do Prahy a pak na chatu, kde slavila jeho ségra narozky. V noci to přišlo! První opravdový déšť k tomu pár zahřmění a touhle nocí se zlomilo počasí na Tahu, které bylo až do posud perfektní.


5. den - 4.7.2008 - asi 4,21 km - čistá jízda 0:21:09 - průměrná rychlost 10,70 km/h
Trasa: Vidnava

Ráno nás probudil Pepův odjezd do Jeseníku respektive do Prahy, ale jen na chvíli, jelikož jsme pak zase hnedka usnuli, venku stejnak pršelo, tak co. Odpoledne po probuzení se rozhodlo, že když na chvíli přestalo pršet, sjedem nakoupit do Vidnavy zásoby a dáme případně oběd. Tak sme učinili a po nákupu v místním šhopu, kde jsme zkoupili i noviny na zahnání dlouhé chvíle při deštích, jsme si dali 4x smažáčky a něco k pití v zahradní hospůdce a pak zase šupem na naše tábořiště. Jelikož přestalo pršet, přemejšleli sme co dělat, jet dál a hledat nový nocležiště nám nepřišlo moc logický, jelikož všude by asi bylo dost mokro a tak jsme si četli novinky v novinách a potom jsme natáčeli různý akční záběry s airsoftkama. Po chvíli klidu přišel Dejv, že našel supr místo na přestřelku. Byl jím kopeček kousek nad naším stanovištěm, který byl pokryt malejma smrčkama a bylo tam plno šutrů, za kterýma se dobře krylo, takže se strhla supr přestřelka, jež se potom ještě vylepšila tzv. bojem o difuzil, bylo to fakt supr, zvlášť ty bezhlavý úprky s difuzilem na záchranný místo nebo neskutečně akční přestřelky v minilesíku. Po tomto odreagování jsme se vrátili k našemu čtivu, najedli se a zalezli do stanů spát.


6. den - 5.7.2008 - 78,80 km - čistá jízda 4:43:09 - průměrná rychlost 16,70 km/h
Trasa: Mikulovice, Zlaté Hory, Heřmanovice, Město Albrechtice, Krnov

Po probuzení jsme začali koordinovat náše pohyby s pohybem vracejícího se Pepy. V plánu bylo setkat se co nejvhodněji tak, aby se nikdo nemusel drápat někam do kopců a pak zase sjíždět a podařilo se to bravurně, sice jsme měli menší pauzu kůli dešti, ale nakonec jsme dorazili do Mikulovic a schovali se v Hrušce, kde se i tradičně nakoupilo a dokonce po chvíli dorazil i Pepa a my byli zase komplet! A mohlo se pokračovat dál, jelikož přestalo pršet a udělalo se hezky. Cesta do Zlatých Hor byla svižná také díky nové silnici a jelikož jsme celý předchozí den prozevlili a najeli trapně málo kilometrů, tedy kromě Pepy který jich měl asi 800, ale to se busem nepočítá, že ano, tak se zase nasadilo poměrné dobré tempo, které narušil jen hodně táhlý kopec ze Zlatých Hor, ale co následovalo po tomto výšlapu, bylo naprosto úžasný - po povodních, které zde byli asi před dvěma roky, se tu postavili komplet nové silnice a jelikož naše cesta vedla do vesnice jménem Město Albrechtice, pořád zkopce, užili sme si to opravdu skvěle. Na večer se dojelo do Krnova, kde jsme stihli nakoupit v Hypernově a pak následovalo opět hledání místka k přespání, případně ještě něco na vykoupání by se šiklo, ale jelikož jsme objevili jen hnusnou nádržku, do který málem Tomáš spadl, pokračovali jsme ještě kousek a pak na radu místního chlápka, vyjeli na kopec nad město a tam zakempili, na sice ne moc dostupnym, ale za to klidnym místě. Před spanim ještě pořádná žranice a vodnice na dobrou noc.


7. den - 6.7.2008 - 85,26 km - čistá jízda 4:15:34 - průměrná rychlost 20,00 km/h
Trasa: Opava, Kravaře, Ostrava

Další den to bylo z Krnova jen chvilka a v příjmeném počasí jsme dorazili do Opavy, kde se udělalo na pěknym náměstí skupinové foto a hned poté jsme se vydali na místní koupák, kde jsme se příjemně zchladili a ještě poklábosili s jednim kolařskym kolegou. Taky sme zjistili v mapě, že sice Ostrava není tak daleko, ale poté bude asi docela rychta sehant nějaký klidný místo k přespání. Ale to se v tu chvíli ještě za nějaký velký problém nepovažovalo. Takže cesta dál vedla z Opavy přes Kravaře do Ostrav,y po nic moc silnici, na který byl ještě ke všemu dost provoz. Nicméně Slezskou metropoli jsme pokořili a Jirka se navíc sešel s kámošem z netu, takže mezitím co spolu tlachali real-life v hospodě, my ostatní jsme nejprve naběhli do číny na čínu, ale nepochodili jsme, takže zbývalo KFC, kde se napráskal Pepa s Honzou, který vyloudil ještě porci navíc a mohlo se pokračovat za světla neonů skrz Ostravu někam, kde by mohlo být budoucí přespávací místo. Ještě jsme si zasjezdovali na jedněch schodech a pak už to byla jen jedna vlká hledací akce. Nakonec se štěstí usmálo a našli sme lesík, rozdělali stany vykopali protipovodňové příkopy a v klidku usnuli.


8. den - 7.7.2008 - 56,82 km - čistá jízda 3:54:42 - průměrná rychlost 14,60 km/h
Trasa: Havířov, Pazderna, Dobrá, Nošovice, Morávka, Bílý Kříž, Visalaje

Osmý den ráno Dejv oznámil, že ho už nebaví kůli zhoršenému počasí jezdit a že stejně musí kůli práci domů, takže se s náma rozloučil a spěchal do Ostravy na Pendolíno. Plnej počet tahovskejch dní tedy v tuto chvíli zůstal už jen Tomovi, což ukazuje, že je opravdu Smradí kalibr! Po Dejvově odjezdu jsme přerozdělili věci do brašen a vyrazili druhým směrem na Havířov a dál na jihovýchod. Cesta byla mokrá ale aspoň nepršelo, až v Havířově zase začalo. To sme ale měli už koupené Bravíčko a tak nám bylo veselo. Krom sámošky jsme zavítali ještě do banky, kde dali Honza s Pepou supr řeč s příjemnym panem sekuriťákem, který nám vyjádřil obdiv za dosud ujetou cestu. Hned před bankou se s námi dala do řeči jedna bábinka, která se dozvěděla mimo jiné, kdo z nás studuje a pracuje, jak to je s počasím, prostě další příjemnej pokec, lidi na Moravě a speciálně tady v Havířoě byli fakt přátelský. Poté co ustal déšť, pokračovalo se směrem Beskydy, v Dobré jsme dali vydatnej oběd a přes Nošovice, Raškovice a Pražmo dorazili až k nádrži Morávka a tím pádem do Beskyd.

Příroda byla vážně úchvatná, jen to stoupání bylo poměrně drsné, navíc padla mlha a začala se blížit noc. To jsme ale podcenili a neohroženě dál stoupali na vrchol jménem Bílý Kříž. Na něj sme vskutku vystoupali ještě za světla pokochali se supr výhledem, ale po chvíli začlo kapat a docela rychle se stmívalo. Za chvíli už nekapalo, ale pršelo fakt fest a my sme zmateně projížděli po vrcholu a hledali místo na urychlený rozdělání stanů, jenže nikde nic vhodnýho nebylo a tak jsme ze zoufalství začali objíždět místní chaty, jenže všechny byly zavřený, krem jedný, ze který vyběhla postava, tak jsme jeli za postavou a z tý se vyklubala praktikantka táborníků, který tam byli ubytovaný. Frajerka se nabídla, že nám zkusí sehnat majitele a že se s nim máme domluvit na ubytování, jenže od něj sme se dozvěděli, že je úplně plno a nemá nás kde nechat přespat.

V tu chvíli jsme mysleli že budem přespávat asi někde ve verandě a jinej nápad nebyl. Jenže z tý chaty právě vyjížděl na kole týpek, kterej se nás zeptal jesi sháníme ubytování, jelikož sme řekli že jo, a bylo to asi jediný řešení vydali jsme se za ním a jeho kámošem do toho lijáku. Následoval brutální sjezd lesní cestou, kterou tekla doslova řeka, která byla zárověň plná šutrů, ale v tu chvíli to bylo všem jedno a prasili sme to dolů z hory za vidinou vyhřátý chaty a suchýho oblečení. Po překonání sjezdu a jedný mega louže se dojelo k chatě, ve který sme se převlíkli a ubytovali a s našim novym kámošem Evženem vyrazili do vedlejšího hotelu na chlastačku. V hotelu jsme rozjeli piváky a po chvíli i místní oblíbenej panák - Borovičku. Večer byl vážně najednou úplně super vydařenej, pokecali jsme s místním kuchařem a přátelskejma servírkama, od Evžena sme se dozvěděli zajímavosti z okolí, mimo jiné o extrémním závodě - Pět Beskydských vrchů a dál vesele popíjeli. Když nás poslali z hotelu jinam, pokračovali sme v kalbě u Evžena v chatě u výčepu a na fotbálku a pak šli konečně taky spát, někdo v poklidu někdo trochu hlučněji, ale nakonec všichni skončili ve správném pokoji.


9. den - 8.7.2008 - 73,48 km - čistá jízda 4:27:02 - průměrná rychlost 16,50 km/h
Trasa: Grúň, Bílá, Salajka, Bumbálka, Velké Karlovice, Hovězí, Vsetín

Probuzení bylo pekelný, vopicový a bolehlavový. Aspoň že počasí se zase na chvíli umoudřilo a tak jsme mohli vyrazit zase směr Bílý Kříž i s Evženem, jenže asi po kiláku se mu při výšlapu urvala patka u přehazovačky a to je zrovna ta ze závad, který zabraňujou v jízdě dál. Takže jsme se rozloučili a poděkovali za pomoc v tý pekelný noci a pokračovali nahoru zase ve čtyřech. Z Bílýho Kříže jsme jeli na radu Evžena po hřebenový stezce a bylo to opravdu supr, výhledy na Tatry, supr občerstvovací kiosek na cestě, kde mohl Tom odstranit další závadu v podobě píchlé duše a my ostatní se kochat pohledem střídavě na mechanika Toma a na Tatry. Od kiosku byl perfektní sjezd s asi 15-ti promilovym klesáním, ne-li větším, se supr klopenejma zatáčkama - libice. Cesta Beskydama pokračovala směrem ke hranici se Slovenskem. Cesta nic moc, v jednu chvíli kdy začínalo pršet, jsme zakempili na Pepovu radu v útulnym altánku a udělali sme dobře, protože byl hroznej slejvák, ale naštěstí jsme se dobře bavili čtením Bravíčka a vzpomínáním na noční kalbu.

Jen co přestalo pršet vydali jsme se dál na cestu, ale po chvíli zase slejvák a opět pauza v přístřešku, kde si Tom ještě, jako správný Smrad, nabral suvenýr - smradlavou vodu. Po chvilce se rozhodlo, že to nemá cenu čekat na místě a že pojedem dál a případně budem hledat místo na zakempení. Přestalo pršet a akorát sme dorazili ke stavení, od kterýho nás ale rychle vyháněl majitel, takže se pokračovalo bez nějakýho většího otálení dál a po chvíli jsme se ocitli na Bumbálce, na hranici se Slovenskem. Takže už i poslední soused ČR který nám chyběl navštívit, jsme si do sbírky doplnili a vyrazili na sjezd do Velkých Karlovic, sjezd byl parádní, jen kůli zimě a mokru jsme si ho bohužel neužili naplno. Každopádně následující fofr jízda do Vsetína byla fakt blesková, jedna pauza na benzíně a jinak pěkně tempo na 30 km/h a ani sme se nenadáli, naše noční jízda skončila ve Vsetíně. Na nádraží sme si zjistili jak nám jede vlak do Prahy a zkontrolovali nohy, jesi na nich třeba neni nějakej bordel a jelikož jsme měli víc jak hoďku čas, vydali sme se hledat místo k zevlení. Pepa si dal po cestě ještě jednu vypalující slivku v nonstopu a přes parka a lávku jsme se dostali pod kopec. Následoval výšlap k zámku, u něj jsme se občerstvili a hlavně jsme začli řešit jestli zlusímě pokračovat podle původních smělých plánů až do Brna.

S ohledem na zkažený počasí a dostavující se únavu, jsme se rozhodli Tah zakončit a vydat se nočnim vlakem domů. Vrátili jsme se na nádraží, po cestě jsme ještě byli svědkem držkopádu asi nakalenýho cyklisty, nakoupili jsme lístky pro nás i pro kola, vylepili několik Smradích nálepek tak jak tomu bývá po celý Tah už několik let tradicí a čekali na vlak. Ten přijel, my jsme naložili kola, nastoupili a zůstali trčet v uličce jelikož vlak byl narvanej úplně mega moc, ale od průvodčí jsme se dozvěděli, že po cestě se budou přidávat vagóny, tak ať si pak do ňákýho vlezem. To jsme taky poté udělali, jenže jsme nastoupili do vagónů který najednou začli odjíždět od vlaku, ve kterym zůstali naše kola! Ba ne, to byl jen vydařenej vtípek pana Toma, seděli sme správně a naše kola dorazila i s námi po šesti hodinách do probouzející se Prahy. Na nádraží jsme se vypakovali z vlaku, udělali ještě příjezdové foto a pak už jen zbývalo rozloučit se a vyrazit k domovům - na Pankrác, Jarov a na Prosek. Skončil 5. Tah, který se zase po roce vydařil na rozdíl od toho 4-týho. Tak věřmě, že 6. Tah bude ještě vydařenější, než ten letošní.


Text: Číža
Foto: Číža, Tom