Nova Author Cup 01' (6. ročník)

První padesátka, které se zůčastnili Honza s Davidem, se jela roku 2001, kdy byla nějaká parta Smradů z Prahy ještě vzdálenou budoucností. Už ani nevíme koho to napadlo, ale rozhodli jsme se, zůčastnit se Nova Author Cupu taky proto, že Davidova mamka (Radka) dělala v tu dobu na nově a my jsme mohli jet jakoby v teamu Novy - zadarmo. Takže časně ráno jsme vstali, Honza přijel na kole k Davidovi, nahodila se kola na auto a mohlo se vyrazit směr Jizerské hory. Start závodu byl stanoven na 9:00 tudíž jsme vyráželi kolem sedmé hodiny ranní. Do Josefova Dolu se dorazilo asi půl hoďky před startem, takže Davidova máti zatím vyřídila presentaci pro nás a pro sebe (tričko, hafo reklamních materiálů, müsli tyčinky, flašku na kolo, ale hlavně čip pro měření času a závodní čísla, která se připevnila na řídítka). Jelikož jsme se přihlašovali jakoby až na místě odbrželi jsme čísla kolem 2500 a to znamenalo start až v cca 9:30, jelikož se startuje ve vlnách 500 závodníků každých pět minut. Radka se od nás odpojila a připojila se ke svému Nova teamu a Honza s Davidem ve frontě řešili taktiku, která byla jet spolu, že to pude líp a budem se střídat v "táhnutí". Po očekávaném startu ale tahle taktika vzala za své, při výstupu na přehradu, kde se vytvořila neskutečná zácpa díky ne příliš zdatným jedincům před námi. David davy překonal rychleji než Honza a bylo zbytečné čekat, takže každý jel závod na vlastní pěst. Počasí bylo príma, už ráno se dalo vyrazit v kraťasech a tričku. Jak závod postupoval počasí se ještě více vylepšilo a nebylo daleko od ideálního. Po dojetí závodu jsme se po chvilce našli v cíli a dali si párek a pití, odevzdali jsme čip a dostali a mohli se pokochat ještě freestylovou exhibicí, kterou tam předvádělo pár masírků na U-rampě. A v odpoledních hodinách jsme se vydali zpět domů. V autě nás přemohla únava, kromě řidiče samozřejmě (naštěstí) a dojelo se v pořádku a hlavně spokojeně s novým zážitkem domů.

Dave:

Už je to dlouhá doba od první padesátky. Byl to supr zážitek, něco nového. Byly to pro mě první větší závody na kole a nikdy na ně nezapomenu. Nezapomenu na ty 2 krize na 22. km a na 54. km - chystáte se to vzdát, říkáte si, že zastavíte a odpočinete si, ale víte, že jakmile zastavíte vypadnete z tempa a už se do něj nevrátíte a možná vůbec nedojedete. A pak přejíždíte horizont, jedete z kopce a hned chytáte druhý dech, předjíždíte všechny před váma a smějete se, jak jste na tom najednou perfektně. Pak další kryze a tředí dech - opravdu nezapomenutelné. Na posledních deseti kilometrech čekáte cíl, za každou zatáčkou si říkáte, že už dál nemůžete, projedete další a další A cíl pořád nikde a pak to přijde! Ta vysněná poslední zatáčka a cílová rovinka. Následuje obrovská euforie! KONEČNĚ V CÍLI.

Před závodem jsem měl strach, že dojedu na konci, že dojedu v čase, za který se budu fakt stydět, ale jakmile se mi podařilo projet cílem, bylo mi jedno kolikátý jsem dojel nebo jakého dosáhl času. Já toťiž vyhrál! Vyhrál jsem ten nekonečně dlouhý, tří a čtvrt hodinový boj v horách, překonal všechny krize, křeče, žízeň a vůbec bolest celého těla, sáhnul jsem si až na dno svých sil, ale dojel jsem - a to, to byla výhra, výhra nad sebou samým. Je jasný, že kdo nikdy žádné takové závody nevyzkoušel, neví o čem mluvím, takže všem doporučuji: jděte do toho a nebudete litovat. Je to nezapomenutelný zážitek...