Předpokládaný čas výjezdu od domova Davida, kde právě David, Honza a taky Jirka "tůnili" kola (více v Tipy/Rady), byl v deset hodin večer. Sestava byla téměř kompletní, až na Tomáše, který se účastnil školního zájezdu. Celý podvečer nám dělaly starost bouřková mračna, jež se proháněla po obloze ostošest, doprovázena naštěstí dostatečně vzdálenými blesky. Jak už je popsáno výše, při práci v dílně, se upřesňoval čas výjezdu, jelikož práce na kolech bylo opravdu dost a Pepa, který vyrážel z Pankráce, nám při jednom telefonátu sdělil, že je sice už na Holešárně, jenže nemá kolo, což byl docela problém. Naštěstí se ale po poradě našlo řešení, a to takové, že si Pepa půjčí kolo od Davidova bráchy. To už mohlo být tak kolem jedenácté.
Chvíli před půlnocí, kdy už se čekalo na Pepu, před domem Davida, sjel Honza kousek domů pro foťák, a když se vracel, Pepa byl už na místě. Naštěstí měl sebou alespoň svojí helmu a světla, takže upravil půjčené kolo a mohli jsme směle vyrazit.
Projeli jsme Prosekem za patřičného údivu lidí, kteří jakoby ještě neviděli podsvícené kolo, až do Ládví a tam se vydali hodně svižně na Vychovatelnu. Z ní až dolů bod Bulovku ke břehům Vltavy a tím skončila, dá se říct jednoduchá část trasy. Pod mostem barikádníků jsme potkali první policejní hlídku, která vypadala na to, že nás bude kárat za trochu divočejší jízdu ve třech pruzích, která byla způsobena menším zmatkem, ale jen co všichni naplno rozsvítili světla a další hračky, bylo to v klidu. Zanedlouho jsme se ocitli v Troji. První úsek bez pouličního osvětlení. Najednou jsme vyjeli u komplexu budov s osvětleným nádvořím a napadlo nás vyfotit se, takže jsme si chvíli hráli s foťákem a rozestavením se pod lampou a mohlo se pokračovat, jenže, než jsme stačili opustit areál, David, kterému před pár dny vyndali stehy z nohy, zjistil, že mezi dvěma sloupky byl natažen řetěz. Nutno sdělit, že tentokrát to na šití naštěstí nebylo, ale zato ho pěkně bolelo rameno, když šel přes řídítka a právě na rameno dopadl. Vyprasil si při tom taky brzdu a přehazovačku, takže jsme chvíli opravovali.
Po pauze se mohlo jet dál, a to k zoologické zahradě, poté podél její spodní části vedle břehu Vltavy až k zrekonstuovanému psímu útulku v Troji. Za útulkem byla možnost pokračovat dál do Drahanské rokle nebo vystoupat do kopce do Bohnic. Rozhodli jsme se pokračovat do rokle, to bylo asi hodinu po půlnoci. Z asfaltek a udržovaných cest, jsme se dostali na rozbahněné lesní stezky, prostě paráda. Stoupání nebylo nijak veliké takže jízda pokračovala svižně, až do té doby, než jsme dojeli k potoku, následovali asi čtyři brodící přejezdy, které naštěstí dopadli vcelku sušše. Nepříjemným zjištěním bylo ucházející Pepovo kolo, takže bylo nutno dofouknout.
Drahanskou roklí se vystoupalo až do Dolních Chaber, ty jsme projeli a vydali se, nám známou lesní alejí k Ďáblickému lesu. Do něj se přijelo asi kolem druhé hodiny ranní, ale ještě jsme zvolili cestu na ďáblickou hvězdárnu, cesta byla perfektní - rovinka, bez řetězů, jedna závora tam tedy byla, ale hned na začátku, takže naštěstí další kolize už nebyla. Rovinkou jsme to doslova přikalili k hvězdárně, kde byl pěkný rozhled na noční severní Prahu. Co ale už nebylo tak příjemné, byl zvedající se silný vítr a stále častější záblesky na obloze, to přispělo k tomu, že jsme dlouho neotáleli a svižně se vydali zpět na Prosek. Na Střížkově kolem půl třetí se odpojil Jirka a zbytek jel na Prosek. Pepa se rozhodl využít nabídky k přespání u Davida a Honza jel už také domů.
