A jak jsme pokročili? Pepa perfektně vyřešil za pomocí elektro odborníka kolísavost napětí v našich soustavách. Pořešila to malá součástka, která speciálně mě, dováděla při její instalaci do sestavy, téměř k šílenství. Další haluzáckej výchyt se povedl Honzovy který k Davidovi přijel s pasivním titanovým chladičem od procesoru, ten se rozřízl napůl, a díky destičce která se odmotovala, získal každý dva závity i se šroubkem pro přichycení konvertoru napětí na chladič! Další novinkou tentokrát na Pepově kole bylo kromě již pořízené baterie, také fukční brzdovka a nejsilnější světelný subjekt ze všech a to docela hustá bodovka, která ale pěkně žere. Tomášovo místo v sestavě, který se zodpovědně připravoval na chatě na maturitu, tentokrát zaujal Jirka. U něj před barákem se ještě nafoukalo a už sme mazali směr Ládví.
Terčem se stala zastávka, kterou sme efektně prolítli, někdo přímo přes zastávku, někdo po příjezdovce busu. Nicméně nebylo moc času nazbyt, temná mračna stále kroužila po obloze, tudíž sme pokračovali směr Ďábličák. Před ním jsme ještě pořídili další fota a už sme byli ve tmě, dokud teda Pepa nerozsvítil svojí chloubu. Ale později si svítil už každej podle potřeby a Jiří už určitě taky podvědomně přemejšlel, jak si svojí světelnou sestavu bude štýlit on. Hájem sme projíždeli vedeni Davidem, ale po pár minutách svižné jízdy musel dát Honza signál k zastavení, jelikož jeho sestava podezřele často problikávala a když se snažil vypnout centrál, pěkně si zahřál ruku. Navíc když vyšel z brašny obláček dýmu, nevěstilo to bezproblémové fungování soustavy, problémem bylo, jak se později ukázalo, spojení +/- kontaktů baterie pomocí volně umístěného chladiče, to se snad podařilo vyřešit oizolováním pólů a upravení káblíků, přičemž jich bylo několik raději vyvedeno mimo brašnu. Takže mohlo se pokračovat dále. Vystopupali jsme jeden krpál, pak jich zase pár sjeli a v jednu chvíli jsme narazili na tábořiště, pomalu jako by sme ani nebyli v Praze, ale někde řekněme více v přírodě. Takže společné fota byla poviností, ale to už se celkem významně zvedal vítr a oblohu osvětlovaly blesky. Tudíž sme přidali do pedálů více energiie a nuceně, směrem ku bleskům, jsme jeli zpět. Obklopeni lesem jsme ani nepocítili jestli už prší nebo ne, každopádně tempo, bylo dosti rychlé. Dave který to vedl, v jednu chvíli dokonce zaplachtil, díky větvi v kole, i vzduchem, ale naštěstí on i jeho kolo vypadali, že to zvládli bez větších problémů. A super stezkou sme to valili dál z Ďábličáku v jednu chvíli Honzovi začlo stávkovat jedno ze světel a po výjezdu z lesa se to samé událo i v Davidově sestavě. Ale to sme příliš aktuálně neřešili jelikož bouře byla již celkem nad námi a my sme valili už pod pouličním osvětlením směrem Prosek.
U Dua sme se spěšně rozloučili s Jirkou a při sjezdu ze zastávky Dave téměř urval brašnu, která už byla pošramocena z předchozího krosení v lese, takže Vysočanskou sme svištěli, já nahlej nad rozoervanou brašnou, aby do ní nenapršelo, Dave s jednou rukou řídíc, druhou držejíc brašnu a Pepa nás hecoval. Když sme byli téměř u Billy, spustil se hutnej liják, takže do domovů jsme dojeli značně zkropeni, ale noční jízda se celkem vydařila.
